Bolestí zad jsou ohroženy celé profesní skupiny, které většinu svého pracovního dne prosedí, například řidiči z povolání. Aby mohli vykonávat svou práci, bývají často odkázáni na „klasická“ analgetika. Tomu byste se ale měli vyhnout: na bolesti zad existují speciální léky, důležitá je rehabilitace a změna životního stylu. Zkuste zapomenout na stresy, nebojte se návštěvy psychologa, uvolněte se a pravidelně cvičte. Jen tak budete mít šanci, že se této „metly civilizace“ úspěšně zbavíte.

Příčina chronické bolesti se těžko hledá
Bolesti zad můžeme rozdělit do dvou skupin. Menší problém je, když jde o bolest akutní. „O té mluvíme, když trvá méně než tři měsíce. Slouží jako signál – podobně jako u horečky dostáváme jednoduché upozornění, že ,něco není v pořádku‘. Umíme většinou dobře rozpoznat místo, odkud pochází, a jsme schopni ji vyřešit tím, že odstraníme její příčinu,“ podotýká profesor Richard Rokyta, přednosta Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie 3. LF UK. Oproti tomu chronická bolest je vlastně nemocí sama o sobě a někdy se nesmírně obtížně léčí – na jejím vzniku se totiž často podílí i psychika.
Právě zde se ovšem odehrává jedno z nejčastějších nedorozumění mezi lékaři a pacienty. Když si opakovaně stěžujete na bolest, jejichž příčinu lékař neumí rozpoznat, začne si myslet, že si vymýšlíte nebo že patříte na psychiatrii. Vychází totiž z předpokladu, že zřejmě trpíte takzvanou psychogenní bolestí, která vzniká přímo v mozku. „Popisujeme ji u psychiatrických onemocnění a bývá velmi svízelná. Například schizofrenici páchají díky hrozným bolestem sebevraždy. Pokud to přežijí, tak od nich slyšíme, že bolest, kterou cítili, když si třeba vráželi něco ostrého do hrudníku, byla menší proti tomu, co je bolelo předtím. Asi jen těžko něco takového může pochopit člověk, který něčím podobným neprošel,“ míní profesor Rokyta. Jenže případů takových bolestí ve skutečnosti není mnoho, neměli byste se proto nechat zaškatulkovat do role psychicky nemocného.

Záda bolí snad každého…
Původní teorie vzniku bolestí zad hlásala, „že si za to můžeme sami, protože jsme se postavili na nohy“. Dnes už to vzbuzuje jen lehké úsměvy. Vždyť existují lidoopi, kteří chodí po zadních nohou a záda je nebolí, a naopak, některá zvířata pohybující se po čtyřech (například jezevčíky) záda prokazatelně bolí. Hlavní příčinou je zásadní změna životního stylu. Prostě se méně pohybujeme, příliš se stresujeme a pravidelně neprocvičujeme zádové svalstvo, které je silně ochablé.
 

Navíc většinu pracovního dne – a bohužel i volného času – prosedíme u počítačů. „Chůze či ležení jsou z hlediska vzniku bolestí zad vždy lepší než sezení. Zjistilo se například, že sedícímu člověku, který sáhne po zvonícím telefonu v kanceláři, se pohne jinak velmi tuhé skloubení mezi hrudní kostí a žebry, což způsobí změnu polohy kloubu na opačné straně žebra, tedy mezi ním a obratlem. Vzniká bolest, která se dále šíří mezi obratli, říká se tomu ,řetězení‘,“ vysvětluje profesor Rokyta.

… ale nic proti tomu neděláme
Většina lidí, kteří trpí bolestí zad, dostane po odeznění obtíží od svých lékařů dobrou radu, aby pravidelně prováděli sérii speciálních cviků na posílení svalového korzetu. To se ale bohužel až na výjimky neděje. Významnou roli hraje také stres, při léčbě hraje návštěva psychologa či psychoterapeuta nezastupitelnou roli. Jen málokomu ji však praktičtí lékaři doporučí. Pokud je bolest ještě snesitelná, je nejlepší zajít k odborníkovi na fyzioterapii, který speciálními hmaty pomůže bolavé místo odblokovat, hned poté je třeba začít účinně rehabilitovat.
Základem správné léčby bolestí zad v situacích, kdy zásah fyzioterapeuta nepomůže nebo není kvůli bolesti aktuálně proveditelná, by mělo být především odblokování bolestivého stažení zádových svalů pomocí léků. Ne všechny jsou ale pro tyto stavy optimální, ne vždy je vhodné nechat si postižené místo „opíchnout“ lokálními anestetiky či konzumovat hrsti „klasických“ analgetik, třeba ibuprofenu. Tyto léky jsou sice účinné u zánětlivých stavů (které jsou provázeny bolestmi zad jen v menšině případů), kvůli vážné hrozbě vzniku žaludečních a dvanáctníkových vředů by je ale vůbec neměli užívat lidé starší 65 let. Mnohem vhodnějším lékem na bolest je v tomto případě paracetamol. Obecně však platí, že tyto pilulky vás zbaví bolesti, ne její příčiny.

Nenechte se utlumit
K odblokování bolestí zad jsou nejvhodnější centrální myorelaxancia, která uvolňují napětí kosterních svalů, každé ale úplně jiným způsobem. Měl by je určitě předepisovat už praktický lékař, podle profesora Rokyty je však třeba dobře vybírat: „Až na jedinou výjimku, kterou představuje tolperison, totiž způsobují únavu a mají silné tlumící účinky. Je proto dobré vědět, který lék máte po svém lékaři chtít. Je jasné, že ten, komu se chce díky lékům spát, nepatří za volant.“
Svaly ale nesmějí ochabnout příliš, proto jsou tato léčiva doporučována nejvýše dva týdny, a pak, po odeznění bolestí, je třeba doplnit léčbu především cvičením a psychoterapií. Velmi důležité je také myslet na škodlivost dlouhodobého sezení a pokoušet se měnit polohy, například ze sedu do kleku, nebát se postavit, protáhnout se nebo se projít – japonští zaměstnavatelé pro svoje pracovníky například organizují pravidelná cvičení během pracovní doby.

Nemoci duše a těla nelze oddělit
Praktičtí lékaři dnes při léčbě bolestí zad v mnoha případech nepostupují správně. Vyžadujte po nich alespoň základní rentgenové vyšetření páteře, které výborně odhalí případná degenerativní onemocnění – pokud jsou prokázána, měl by vás lékař odeslat ke specialistovi, většinou ortopedovi či neurochirurgovi. Pokud o degeneraci nejde, měl by vás poslat na rehabilitaci či fyzioterapii a na následnou konzultaci s psychologem nebo s psychoterapeutem. O blízké souvislosti mezi nemocemi duše a těla už totiž byly popsány stohy papíru a v případě bolestí je to zvlášť markantní. Má se za to, že až 40 procent všech bolestí zad je psychogenního původu. „Je to pochopitelné. Nemocní jsou ve stresu, jsou celkově více napnutí. Navíc se málo pohybují, spíše sedí, a to jim rozhodně nepomáhá. Svaly zad se stáhnou, a to už začíná bolet. Přijdou do ordinace, kde se jim snaží pomoci od bolesti, ale na psychické trable si většinou nikdo ani nevzpomene,“ dodává profesor Rokyta.
Jana Jirků

Datum: 18.05.09, 17:33