Text: Jana Jirků

Lidská obranyschopnost vyzrává postupně. V prvních měsících života je dítě obvykle imunizováno mateřským mlékem, jeho reakce jsou v zásadě shodné jako u matky, protože většinu svojí imunitní aktivity získává od ní. „Kojení je tedy pro správný rozvoj obranných reakcí velmi důležité, matka vlastně určuje imunitní schopnosti svého potomka. Asi kolem třetího měsíce věku ,mateřská‘ imunita postupně mizí a dítě začíná vytvářet vlastní protilátky a první imunitní reakce. Tento proces vrcholí v adolescenci, o imunitní zralosti můžeme hovořit až mezi 15. a 18. rokem věku dítěte,“ říká docent Vít Petrů z Centra alergologie a klinické imunologie pražské Nemocnice Na Homolce.

Pozor na získaný deficit imunity
U dětí se ovšem někdy může objevit získaný deficit imunity, především po těžších virózách, příčinou může být i podávání některých léků, léčba závažných orgánových onemocnění či radioaktivní záření. Všechny tyto vlivy mohou přechodně utlumit či zpomalit aktivitu imunitního systému. „Varující“ jsou například „neadekvátní“ reakce na běžné očkování – protahované horečky či silné vyrážky. Už do prvního
roku života tyto děti také obvykle prodělají několik silných zánětů nosohltanu, ze kterých se mohou vyvinout opakované záněty středního ucha, průdušek či těžké zápaly plic, které musejí být řešeny vysokými dávkami antibiotik. V dětském věku je určitě normální chytit jednou až dvakrát do roka běžnou infekci, pokud ale dítě už v prvním roce života musí dostat několikrát ročně antibiotika, pak je to velmi
často vinou poruchy imunity. V takovém případě je třeba poradit se s pediatrem, který dítě pošle ke specialistovi.

Obranyschopnost se musí „nabudit“
Pokud vyšetření prokážou poruchu imunity, léčí se dítě takzvanými bakteriálními imunomodulátory (lyzáty). Tyto přípravky obsahují vybrané směsi základních mikrobů, které jsou různě oslabeny, například mechanicky či chemicky „rozemlety“. Při dlouhodobém podávání v malých dávkách tak nemají schopnost nakazit, dokážou ale stimulovat a zlepšovat imunitní reakce, protože tělo je vnímá jako mírný kontakt s infekcí. Obranyschopnost je tak „nabuzena“ a dítě se dokáže lépe vypořádat s běžnými infekcemi – například chřipkové epidemie či „školní“ nákazy u něj probíhají prakticky bezpříznakově nebo jen velmi lehce a krátkodobě. Imunomodulátory se užívají obvykle jen dvě až tři sezóny. Imunita je pak trvale „nabuzená“, není „přestřelená“, ale normalizovaná, stav dítěte se zlepší a další podávání léků už není nutné.

Nejlepší je začít mezi třetím a šestým rokem
Všechny imunomodulátory se nejprve podávají v takzvané úvodní neboli útočné dávce a později v dávce udržovací, která využívá efektu imunologické paměti, kdy k vyvolání adekvátní reakce stačí jen malé množství antigenu. „Z mojí zkušenosti není aplikace těchto léčiv problematická. Mohou se užívat například jen v jedné tabletě 28 dní, po měsíční pauze by měla následovat další 28denní kúra, což ještě zvyšuje obranyschopnost. Dokonce i adolescenti, kteří obvykle kladou odpor‘, nevidí ve spolknutí jedné pilulky problém,“ usmívá se docent Petrů. Nejlepší je tyto léky podávat mezi třetím až šestým rokem věku, tedy z hlediska imunologie v nejrizikovějším období, kdy dítě nastupuje do školky, jeho obranyschopnost se teprve vyvíjí a může být opakovaným stykem s „infekcemi dětských kolektivů“ přechodně zhoršena. V případě, že se v dospělosti vzácněji objeví pokles imunitních schopností, je možné takovou terapii zopakovat, a to ve stejném schématu jako v dětství.

Datum: 06.08.09, 15:30