Karcinom prostaty na sebe ve většině případů vůbec neupozorní – neexistují bohužel žádné typické varovné příznaky. Potíže jsou obvykle jen obecné a může se za nimi skrývat řada jiných častých problémů, spojených s benigním, tedy nezhoubným zvětšováním (hyperplazií) prostaty. Může se například objevit zpomalené spouštění moči, její tenký, přerušovaný proud nebo noční vstávání s potřebou se vymočit, aniž byste předtím moc pili. Pokud se u vás tyto potíže objeví, neváhejte navštívit urologa. Úplně nejhorší je odložit návštěvu a zakoupit si v lékárně rostlinný přípravek. Může totiž zafungovat placebo efekt, příznaky se zlepší a po jejich zhoršení už může být pozdě – nejvhodnější doba pro léčbu se tím propásne.

Vyšetření není složité
Mezi českými muži panuje strach z urologického vyšetření. Většina si myslí, že je velmi obtížně zvládnutelné a spojené s bolestí a jinými nepříjemnými zážitky. I to je jeden z důvodů, proč mnoho mužů přichází do ordinací urologů až s opravdu vážnými obtížemi. Přitom i zde jako u jiných zhoubných nemocí bohužel platí, že pozdě zahájená léčba nebývá úspěšná. „Stejně jako každá žena chodí pravidelně ke svému gynekologovi, měl by mít i každý muž po padesátce svého urologa,“ říká urolog Josef Liehne z ústeckého Urocentra.
Co tedy můžete od urologického vyšetření čekat? Rozhodně se nejedná o nic složitého a bolestivého. Na prvním místě je rozhovor s lékařem o tom, co vás trápí. Následuje odběr krve a zjišťování hodnoty prostatického specifického antigenu (PSA). Tuto zvláštní bílkovinu vytváří prostata – pokud se s ní něco děje, uniká do krevního oběhu víc PSA. Zvýšené množství PSA ale ještě neznamená rakovinu, může se jednat například o zánět nebo zbytnění prostaty. Důležité ale je, že hodnoty PSA lékaře upozorní, že něco není v pořádku.

Biopsie není strašák
Standardně se také dělá jednoduché ultrazvukové vyšetření sondou přiloženou na břicho. Lékař se tak snaží zjistit, jak vypadají prostata a močový měchýř, zda v něm nejsou kameny, nádory nebo zbytková moč. Následuje vyšetření konečníku (per rectum), kdy do vás lékař šetrně vloží vazelínou namazaný prst v rukavici, aby mohl prohmatat zadní stěnu žlázy prostaty. Tím zjišťuje, zda nejsou na prostatě žádné nepoddajné oblasti, tvrdé uzlíky nebo jiné nepravidelnosti, které by mohly znamenat problém. Vyšetření není bolestivé, můžete snad jen mít pocit narušené intimity, ale myslete na to, že jde o naprosto běžný postup.
Pokud je hodnota PSA vyšší, lékař doporučí biopsii prostaty. Z tohoto vyšetření mívají muži obavu, podle doktora Liehneho k tomu ale není důvod: „Biopsii děláme ambulantně. Do konečníku se zavede tenká ultrazvuková sonda, prostatu díky tomu vidíme z bezprostřední blízkosti, následně provedeme asi deset vpichů na různých místech. Funguje to tak, že se malá vystřelovací jehla opakovaně rychle vysouvá a zasouvá zpět do přístroje. Není to nic dramatického, budete mít pocit dotyku a malého píchání.“ Po biopsii se čeká týden na výsledek. Pokud je pozitivní, znamená to nádor.

Léčba závisí na pokročilosti nemoci
Pro léčbu je pak klíčový rozsah nádoru, který ukáže počítačový tomograf (CT). Jinými slovy: záleží na tom, zda je rakovina jen na prostatě, nebo už prorůstá přes pouzdro do blízkého okolí, případně zakládá vzdálené metastázy, především v kostech a játrech. Pokud je nádor pouze na prostatě, může si nemocný po konzultaci s lékaři vybrat ze dvou možností: buď chirurgické odstranění prostaty, nebo ozařování. „Můžeme operovat pomocí laparoskopické techniky, kdy se přes několik malých otvorů zavádějí do těla speciální chirurgické nástroje. Anebo klasickou, otevřenou metodou, což je podle mého názoru stále ,zlatý‘ standard léčby. Nejde o jednoduchý zákrok, je třeba, aby jej prováděl zkušený operatér. V pěti procentech případů se po něm mohou objevit potíže s udržením moči (inkontinence) či kvalitou močení a asi ve dvaceti procentech impotence. Po operaci také nemocní přestanou ejakulovat, schopnost dosáhnout orgasmu však neztrácejí,“ uvádí docent Jaroslav Novák, primář urologického oddělení pražské Fakultní nemocnice Na Bulovce a specialista na uroonkologii.
Ozáření nádoru je z hlediska úspěšnosti rovnocennou metodou léčby. Zhoubné buňky mají oproti normálním menší schopnost se po poranění ozářením regenerovat, a jsou tak zničeny. Samozřejmě zemřou i některé z normálních buněk, ty ale dokáže tělo nahradit. Přesně zacílenými sondami (pomocí CT se nádor zaměří a úsek, který se má ozářit, se namaluje na kůži) se v opakovaných sériích likvidují nádorové buňky, jsou vlastně spáleny.

Kdy nasadit hormony
Pokud je nádor zachycen v pokročilém stadiu, pak je na prvním místě hormonální léčba. Její podávání je založeno na zjištění, že vývoj prostatických buněk (zdravých i nádorových) je závislý na testosteronu. Pokud se hladina testosteronu sníží, růst rakoviny se obvykle zastaví. Lidé s pokročilým nádorem prostaty proto procházejí takzvanou antiandrogenní léčbou – obvykle jednou za tři až šest měsíců dostanou injekce takzvaného analoga LHRH, které utlumí produkci testosteronu ve varlatech. Druhou, lacinější, ale dnes už překonanou metodou je chirurgické odstranění určité části varlat. „Cíleně se vyhýbáme slovu ,kastrace‘ – varlata zůstávají zachována, odstraňujeme jen jejich část,“ vysvětluje doktor Liehne. S nižší hladinou testosteronu pociťují nemocní typické příznaky „mužského přechodu“, především psychickou labilitu, plačtivost, návaly horka, pokles libida a impotenci.
Hormony mohou být také doplňkem léčby při opětovném zvýšení hladiny PSA, někdy se také podávají před ozařováním, protože hormonálně změněná prostata je vůči němu citlivější. „Hormonální terapie je svojí účinností naprosto srovnatelná s chirurgickou. Oproti ní s sebou ovšem nepřináší nevratné změny a je možné ji přerušit. Pokud se nádor nerozvíjí, mohou nemocní hormony po určité době vysadit a jejich libido se vrátí,“ dodává docent Novák.

Nemocných stále přibývá
Prostata je přídatná pohlavní žláza vklíněná do prostoru mezi stydkou kostí a konečníkem. Její sekret tvoří většinu ejakulátu a zvyšuje životaschopnost spermií. Rakovina neboli karcinom prostaty je pak zhoubný (maligní) růst žlázových buněk, které produkují sekret. Onemocnění nejčastěji postihuje muže ve vyšším věku, před 50. rokem života se vyskytuje sice vzácně, je pak ale agresivnější a zhoubnější. „Rakovina prostaty je nejčastějším zhoubným nádorem českých mužů a stále jí přibývá. Za posledních 40 let stoupl počet případů šestinásobně a úmrtnost se zdvojnásobila. Každoročně přibývá nově zachycených nemocných, loni jich bylo kolem 4500,“ vypočítává doktorka Michaela Matoušková z Urocentra Praha. Odborníci zatím nepřišli na to, proč rakovina prostaty vzniká. „Jistá je dědičná zátěž, v rodinách, kde se problémy s prostatou objevují pravidelně, je namístě vyhledání urologa už kolem 40. narozenin. Onemocnění otce či bratra zdvojnásobuje riziko, pokud jsou v rodině dva a více nemocných, stoupá riziko pěti- až jedenáctinásobně. Ostatní muži by s návštěvou neměli váhat po 50. roce věku,“ doporučuje primář urologického oddělení pražské Fakultní nemocnice Na Bulovce Jaroslav Novák.

Text: Jana Jirků
 

Datum: 04.09.09, 14:02